Je tu druhá vlna koronaviru. Z ulic, obchodů a restaurací mizí lidi a já se ptám. Co máme teď vlastně dělat? Budeme doma zavřený celou zimu bez sociálního kontaktu a pohybu? Dokážeme si náš život takhle představit? Já ne. Myslím, že je fajn se zamyslet nad tím, jaké se nabízejí možnosti řešení.
První řešení
Prvním řešení je zavřít všechny doma, ať už dobrovolně díky sledováním zpráv a strachu z nákazy a nebo řízeně vládou a čekat, jak to za nás ty nahoře vyřeší. Problém je, že čekání položí tenhle stát na kolena, protože za necelé dva měsíce v první vlně to s ním zamávalo natolik, že půl roku čekání do jara by znamenal kolaps celé ekonomiky. Díky němu by úmrtnost na COVID ve vztahu k nárůstu sebevražd a vražd (ať už jen z důvodu finančních a psychickému tlaku díky izolaci) byla jenom třešničkou na dortu.
Druhé řešení
Druhé řešení je podle mě zamyšlení nad tím, co s tím můžu udělat já sám. Dejme si ruku na srdce. Kolik z vás první vlna koronaviru přiměla k tomu, abyste se začali starat víc o svoje zdraví? Začali jste líp jíst, více se hýbat, cvičit, meditovat, zhubnout. Prostě cokoliv, co vám přišlo jako dobrý nápad? Abyste udělali maximum proto, aby váš imunitní systém dokázal bojovat s COVIDem a při nejlepším jste měli minimální a nebo žádné příznaky. Měli jsme na to téměř půl roku. Věřím, že to udělala spousta lidí, ale ti, kteří stále nepřevzali odpovědnost za svoje tělo se teď opravdu bojí.
Jak jsem to vyřešil já?
Já mám od narození diagnostikované astma, které je podchycené a i přes to mi veškeré virózy z 99% skočí na plíce. Po prvním COVIDu jsem se začal víc starat o svoje zdraví a zkoumat, jakým způsobem bych mohl zvýšit svoji obranyschopnost. Vypozoroval jsem, že u mě je většina nastydnutí a onemocnění v úzkém spojení s velkým psychickým vypětím a tak jsem šel cestou relaxačních metod, odpočinku a naslouchání těla. Spolu s relaxem to byla taky eliminace sledování každodenního zpravodajství. Srovnání si priorit a nastavení záložního plánu pro případ, že mi stát zavře podnikání, jak tomu bylo na jaře.
Tím jsem si vytvořil obrannou zeď proti stresu. Na tom jsem celých půl roku pracoval. Teď jdu ven, chovám se odpovědně, ale nemám strach z infekce. Bude mě bolet když mi zavřou posilovnu, ale nebude to pro mě pravděpodobně likvidační.Mám obrovskou radost, když vidim lidi, kteří jsou stejně mentálně nastaveni, jsou připraveni a užívají si života i přes COVID.Protože je třeba si uvědomit, že ten tu s námi už zůstane. A nikdo nás před ním nezachrání. Jedinou záchranou je náš imunitní systém a to, jak se o něj budeme starat. Jak fyzicky, tak psychicky.
